"žehlička"
Ze série vozů čísel 527 až 531 (typově shodné vozy čísel T 1 čísel 501 až 544)
Rok výroby 1957
Zařazen do provozu 8. 3. 1957
Vyřazen z osobní dopravy 8. 3. 1986
Výrobce:
mechanická část: Vagonka Tatra národní podnik, Praha-Smíchov
elektrická výzbroj: ČKD Stalingrad, Praha-Vysočany
Výrobní číslo: 148 983
| Délka vozu přes spřáhla | 14 450 mm |
| Délka vozové skříně | 13 300 mm |
| Šířka vozové skříně | 2 400 mm |
| Vrchol střechy nad TK | 3 050 mm |
| Vzdálenost otočných čepů | 6 000 mm |
| Rozvor podvozku | 1 900 mm |
| Průměr nových kol | 640 mm |
| Hmotnost prázdného vozu | 16 600 kg |
| Počet míst k sezení/stání | 25/56 |
| Typ trakčního motoru | TM 22/22x4 |
| Výkon motorů (hodinový) | 4x44 kW |
Tramvajový vůz T I (později označovaný T 1) představuje nástup vozidel zcela nové koncepce a současně začátek unifikace vozového parku v Československu. Při vývoji nové tramvaje byla využita dokumentace PCC (konstrukce rychlých čtyřnápravových velkoprostorových tramvajových vozů označovaných zkratkou PCC, tj. Presidents′ Conference Committee-car – vůz výboru prezidentů, stavěný v USA již ve třicátých letech) a licence na výrobu podvozků od americké společnosti TRC. Se zkouškami prvního prototypu začal výrobce v listopadu 1951. Další vozy z ověřovací série byly vyrobeny pro Prahu v roce 1952. Kritická situace v ostravské tramvajové dopravě v první polovině padesátých let volala po dodávkách nových vozů. Po mnoha jednáních se podařilo přesvědčit úředníky tehdejšího ministerstva místního hospodářství a v roce 1955 bylo dodáno prvních 16 tramvají T 1 i do Ostravy. Dalších 28 vozů tohoto typu již s modernější a spolehlivější elektrickou výzbrojí TR 32/IV bylo zařazeno do provozu v letech 1956 až 1957. Celkem bylo na Smíchově do roku 1957 vyrobeno 287 tramvají tohoto typu a vedle Prahy a Ostravy jezdily v Plzni, Košicích, Olomouci, Mostě, polské Varšavě a ruském Rostovu na Donu.
Jedná se o čtyřnápravový velkoprostorový jednosměrný tramvajový vůz s usměrněným pohybem cestujících a s možností provozu ve spřažených soupravách ve dvoučlenném řízení. Skříň je ocelová, převážně svařovaná, třídveřová, uložená na dvou otočných podvozcích. Čalouněná sedadla byla v Ostravě oproti provedení pro jiná města uspořádaná příčně, v přední části vozu byla prostorná nástupní plošina s pevným stanovištěm průvodčího. Elektrická výzbroj umožňovala automatickou regulaci rozjezdu a brzdění a sestávala ze čtyř trakčních motorů, linkového stykače, zrychlovače, trakčních a pomocných stykačů a relé, motorgenerátoru, alkalické baterie a dalších částí. Brzdění vozu zajišťovaly tři druhy brzd, provozní elektrodynamická a čelisťová a nouzová a záchranná kolejnicová. Ovládání bylo poloautomatické pomocí pedálů. Ostravské vozy byly vybaveny pantografem typu "Brno" (jinak se např. v Praze a Plzni používal tyčový sběrač) umístěným nad předním podvozkem.
V průběhu provozu v Ostravě došlo na vozech T 1 k celé řadě úprav vyvolaných jak provozními poměry, tak směřujících ke sjednocení s novějšími typy vozů. Změny byly prováděny zejména při generálních opravách. "Žehličky" byly v provozu v Ostravě až do jara 1986.
Popisovaný historický vůz číslo 528 byl po vyřazení z osobní dopravy díky iniciativě a úsilí pracovníků vozovny v Porubě renovován do historického stavu přibližně odpovídajícího počátku šedesátých let a při dílenských opravách v letech 2001 a 2008 byl dodatečně vylepšován v různých detailech.
[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]
