"brňák"

brňák

Ze série vozů čísel 46 až 55 (typově shodné vozy čísel 36 až 65)
Rok výroby 1948
Zařazen do provozu 21. 4. 1949
Vyřazen z osobní dopravy 1. 12. 1982

Výrobce:
mechanická část: Národní podnik Gottwaldovy závody, První brněnská a Královopolská strojírna Brno
elektrická výzbroj: Národní podnik Moravské elektrotechnické závody, Drásov a Českomoravská-Kolben-Daněk, národní podnik, Elektrotechnická továrna a slévárna Praha-Vysočany
Výrobní číslo: 26 473

Délka vozu přes spřáhla 12 372 mm
Délka vozové skříně 10 880 mm
Šířka vozové skříně 2 450 mm
Vrchol střechy nad TK 3 140 mm
Rozvor 3 800 mm
Průměr nových kol 830 mm
Hmotnost prázdného vozu 14 100 kg
Počet míst k sezení/stán: 28/54
Typ trakčního motoru TM 60
Výkon motorů (hodinový) 2x48 kW

Tramvajový vůz - brňák v roce 1965

Motorové vozy "brňák", kterými byla modernizována ostravská tramvajová doprava ve 40. a na počátku 50. let minulého století, jsou vyvrcholením klasické koncepce dvounápravové obousměrné tramvaje. V letech 1944 až 1951 bylo v Ostravě zařazeno do provozu celkem 30 vozů tohoto typu, který v celkovém vzhledu nezapřel příbuznost s podobnými vozy dodávanými stejným výrobcem do Brna.

Moderní pojezd je tvořen dvounápravovým podvozkem s dvojitým vypružením a valivými nápravovými ložisky SKF (u několika vozů s kluznými typu Isotermos) s tichým a měkkým chodem. Prostorné a nízké vstupy umožňovaly pohodlnou a rychlou výměnu cestujících. Krokem zpět byla jen smíšená stavba vozové skříně, která i přes poměrně široké meziokenní sloupky ztrácela na tuhosti a byla příčinou neklidné jízdy vozu. Trakční motory typu TM 60 a pantograf s plechovým smykadlem byl z výroby ČKD, osvědčené kontroléry P 4 dodal Národní podnik Moravské elektrotechnické závody, Drásov. Prvních pět válečných vozů mělo při dodání lyrový sběrač a motory BBC GTM 3i.

Tramvajový motorový vůz - brňák

Ani "brňákům", které se staly v Ostravě před dodávkou tramvají nové generace nejpočetnější skupinou motorových vozů, se nevyhnuly různé provozní úpravy. V polovině 50. let byly dosazeny ukazatele směru, v roce 1964 bylo instalováno zvukové a světelné zařízení nutné pro samoobslužný provoz a na počátku 70. let byl změněn u většiny vozů původní hnědobílý nátěr na jednotný červenokrémový. Montáží motorů TM 60 a pantografu na vozy číslo 36 až 40 došlo k sjednocení elektrické výzbroje u celé typové řady. Hromadnou úpravou, týkající se všech ostravských tramvají, byla v druhé polovině padesátých let náhrada plechových smykadel uhlíkovými. Po zavedení bezpeněžního styku s cestujícími v roce 1978 byly rovněž demontovány zástěny za řidičem. Zajímavostí je, že ještě v roce 1982 byla u vozů číslo 41, 46 a 55 vyztužena vozová skříň a instalováno velké čelní okno v kovovém rámu, což výrazně přispělo ke zvýšení její tuhosti.

Po ukončení provozu dvounápravových tramvají přes centrum města v roce 1976 obsluhovaly "brňáky" jen příměstské tratě do Klimkovic, Hlučína a Budišovic-Kyjovic a s jejich rušením byly postupně vyřazovány. Poslední dva vozy tohoto typu provozované na lince číslo 5 byly počátkem roku 1986 nahrazeny rekonstruovanými vozy T2R.

Domovem vozu číslo 50 byla po většinu jeho provozního nasazení vozovna Křivá, pouze v letech 1975 až 1978 byl přidělen vozovně Poruba. Z osobní dopravy byl vyřazen po zastavení provozu do Hlučína v roce 1982. Dále se však používal pro služební účely. Jako historický se poprvé představil v roce 1987. V roce 1991 se podrobil důkladné opravě a byl uveden do historického stavu odpovídající druhé polovině 60. let. Nejčastěji se používá v soupravě s vlečným vozem číslo 219.

[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]

Kroužek přátel MHD Ostrava