"bibisák"
Ze série vozů čísel 30 a 31 (typově shodné vozy čísel 28 až 33)
Rok výroby 1927
Zařazen do provozu 4. 7. 1927
Vyřazen z osobní dopravy l. 7. 1968
Výrobce:
mechanická část:
Brno - Královopolská továrna na stroje a vagony a.s.
elektrická výzbroj:
Československé závody Brown-Boveri akc. spol., Drásov
Výrobní číslo: 14 879
| Délka vozu přes spřáhla | 10 980 mm |
| Délka vozové skříně | 9 880 mm |
| Šířka vozové skříně | 2 600 mm |
| Vrchol střechy nad TK | 3 250 mm |
| Rozvor náprav | 3 800 mm |
| Průměr nových kol | 820 mm |
| Hmotnost prázdného vozu | 13 300 kg |
| Počet míst k sezení/stání | 28/47 |
| Typ trakčního motoru | GTM 3i |
| Výkon motorů (hodinový) | 2x48 kW |
Rozšíření dopravy související se zavedením elektrického provozu na místní dráze Svinov–Klimkovice 16. května 1926 si vynutilo pořízení dalších šesti motorových vozů. Protože vlastní dílny byly již plně vytíženy rekonstrukcemi a stavbou nových vozidel, objednala si Společnost moravských místních drah čtyři nové motorové vozy u Brno – Královopolské továrny na stroje a vagóny a.s. a zbývající dva v Kopřivnické vozovce, a.s. Na rozdíl od vozů vlastní stavby měly prodloužené nástupní plošiny a jako první v Ostravě uzavřené posuvnými dveřmi. Dodávka prvních dvou vozů z Králova Pole se uskutečnila v červenci 1926, zbývající došly do Ostravy v červnu 1927. Zde obdržely osvědčenou elektrickou výzbroj vyrobenou Československými závody Brown-Boveri akc. spol., Drásov (BBC) s motory GTM 3i a kontroléry B 40 a P 4. Kopřivnické vozy číslo 32 a 33 byly uvedeny do provozu v říjnu a listopadu 1927 a poprvé v Ostravě v nich byla instalována elektrická výzbroj od firmy Českomoravská – Kolben a.s., Praha-Vysočany (ČMK) s motory TM 60 a kontroléry Ksv 55. Na všechny vozy byl dosazen smyčcový sběrač proudu – lyra.
Popisovaný vůz číslo 31 se poměrně brzy po uvedení do provozu podrobil dalším úpravám. V roce 1929 došlo k přemístění rozjezdových a brzdových odporníků na střechu, o dva roky později byl změněn nátěr oplechované okenní části ze zelené na žlutou a v roce 1937 jednu řadu zdvojených sedadel nahradila podélná lavice. V roce 1946 obdržel novou vozovou skříň, již bez nadokenních větracích otvorů, bubnové střešní linkové orientace a pantografový sběrač proudu. V padesátých letech byl vybaven ukazateli směru a v roce 1964 prošel úpravou pro samoobslužný provoz.
Vyřazen z osobní dopravy byl společně s vozem číslo 2’ v roce 1968 a po úpravě byly oba vozy nasazeny jako trakční vozidla k rotačním odmetačům sněhu, kde nahradily vysloužilé tramvaje číslo 5 a 9’. Během tohoto provozního nasazení se podrobil podobným zásahům jako další "pluhy" číslo 2’, 27, 33 a 35, včetně přečíslování na 8031 v roce 1988. Používal se až do roku 1997, kdy byl vyřazen a po demontáži technologického zařízení z interiéru odstaven pro muzejní účely. Výhledově se nabízí rekonstrukce na společenský vůz pro tolik žádané a ve světě běžné veřejné komerční jízdy.
[Text, fotografie a nákresy jsou převzaty z publikace "Katalog historických vozidel".]
